Není pochyb o tom, že G. Mendel se  zapsal do dějin vědy jako geniální genetik, a proto mnohým přijde překvapivé konstatování, že se tento brněnský opat augustiniánského kláštera v době svého plodného vědeckého bádání označoval za meteorologa.  Tuto skutečnost dokládají záznamy jeho meteorologických pozorování, které vlastnoručně nejen zapisoval, ale také vyhodnocoval. Je doloženo, že na  petici z r. 1870 Přírodovědeckého spolku v Brně při návrhu na zřízení moravské univerzity má Mendel jako odbornost  uvedeno  meteorolog. Během svého života věnoval G. Mendl meteorologii minimálně tolik času co svým dalším vědeckým činnostem. Dokladem toho jsou i jeho publikace, mezi nimiž meteorologické zcela převažují.

Podle dokladů  začal souvislá meteorologická měření v Brně provádět dr. Paul Olexík od  1. ledna 1848 v prostoru všeobecné nemocnice a končí je  30. června 1878, protože v té době byl již vážně nemocen. G. Mendel byl blízkým přítelem dr. Olexíka a s meteorologickými měřeními mu na jeho stanici vypomáhal. Podle všeho prováděl Mendel již během spolupráce s dr. Olexíkem souběžná měření v klášteře, podle některých názorů již od roku 1857. Mendelovy vlastnoruční  zápisy meteorologických pozorování  od 1. ledna 1879 do září 1883 jsou dochovány  v archivu brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu. Opat Mendel měřil takřka do konce svého života, protože jeho rukou psané záznamy nacházíme ještě za měsíc srpen. Potom jsou ve výkazech údaje zapisované  knězem Leo Ledwinou, které končí 30. listopadem 1883.

Během svého života publikoval J. G. Mendel  13 prací, z nichž 9 je věnováno meteorologii. Z těchto je fyzikálně nejpropracovanější publikace z roku 1871,  Die Windhose vom 13. October 1870 (Větrná smršť z 13.10.1870). Verh. naturf. Ver. 9 (1870), Brünn 1871, 229.  Písemnému vydání předcházela přednáška o smršti, kterou Mendel přednesl 9.11. 1870 na zasedání Přírodovědeckého spolku. V práci vyhodnotil poznatky jak své, tak i dalších svědků, kteří výskyt smršti pozorovali. Popsal průběh smršti, která byla navíc mimořádná nejen dobou a místem výskytu, ale i rozsahem škod, které způsobila. 

Od roku 1863 publikuje výsledky zpracovaných meteorologických měření v jednotlivých letech jako Meteorologická pozorování z Moravy a Slezska postupně pro roky 1863, 1864. 1865, 1866, 1869 (Meteorologische Beobachtungen aus Mähren und Schlesien für das Jahr 1863 atd.). Podporoval zakládání dalších meterologických stanic a je  doloženo, že se zasloužil o vybudování několika z nich v roce 1865, např. v Těšíně, Hukvaldech, Hranicích, Kroměříži atd.  

K vyčerpávajícímu přehledu o Mendelových pozorováních je nutné uvést, že sledoval hladinu vody v klášterní studni, tedy prováděl měření hladiny podzemní vody. Je též známo, že prováděl pozorování koncentrací ozónu, ale nejsou dochovány výsledky a popis použité metody. Uváděna jsou i jeho pozorování slunečních skvrn. 

J. G. Mendel měl široký okruh zájmů, které však spolu souvisí. V dnešní terminologii měl ekologické vidění světa. Uvědomoval si vzájemné vazby v přírodě. Proto, jak již bylo uvedeno k jeho činnosti včelařské, se nezabýval  jen včelami, ale také sledoval doby kvetení rostlin. Prováděl své pokusy s hrachem, byl pečlivým  meteorologickým pozorovatelem. Toto vše dokázal při plnění svých povinností jako nejvyššího představitele kláštera. Mohli bychom říci, že byl geniálním pozorovatelem přírody, který  dokázal její mnohé zákonitosti pochopit a popsat. Za to vše si zaslouží náš obdiv a pečlivé studium jeho odkazu. Jistě stojí za úvahu zda instalací meteorologické budky a srážkoměru v areálu klášterní zahrady  nepřipomenout i tuto část Mendelova vědeckého života.