Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev, větrnou smršť neboli trombu a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím.

Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti...

Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele; byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů... 

Tromba postupovala směrem od západu k východu... Podle škod, které vyznačovaly její dráhu, vznikla krátce před svým vstupem do města a brzy po jeho opuštění opět zanikla, když urazila asi 7,5 km.

Obloha byla převážně - zvláště k západu - zatažena slabou světlešedou oblačnou pokrývkou. Na tomto světlém pozadí se ostře rýsoval obrovský sloup tromby. Skládal se ze dvou ohromných kuželů, z nichž hořejší byl obrácen špičkou dolů, přičemž se zdálo, že visí na izolovaném kupovitém oblaku nevelké rozlohy, na němž bylo možné pozorovat velký nepokoj, prudké vlnění sem a tam. Spodní kužel měl svoji základnu na zemi a zvedal se kolmo vzhůru tak, že tupé špičky obou byly spojeny. Horní kužel, stejně jako oblaky obklopující jeho základnu, byl velmi tmavé až černé barvy, podobný kouřové vlečce, jak ji někdy vídáme vystupovat z komínů našich továren při zcela klidném a vlhkém ovzduší, která se nahoru pravidelně rozšiřuje. Spodní kužel byl šedohnědého zbarvení, které směrem k zemi postupně nabývalo tmavšího odstínu. Bylo možno zřetelně pozorovat otáčení tohoto sloupu kolem vertikální osy.

Dále bylo možno vidět, jak oblak tvořící základnu horního kužele vždy v krátkých intervalech pravidelně vzplanul elektrickým světlem. Jeden gymnazista sděluje, že viděl, jak blesk sjel z horního do spodního kužele, přičemž uslyšel hřmění. Oba tyto úkazy mému pozorování unikly.

Škody, které tromba způsobila, jsou velmi značné... Nejvíce utrpěl jeden pruh, asi 6 m široký, z něhož je dobře patrná dráha tromby. Volně ležící předměty, které se v něm nacházely, byly neodolatelnou silou vymrštěny ve směru rotačních tangent. Tím je možno vysvětlit značné škody na oknech...

Jen ve starobrněnském klášterním kostele bylo napočítáno 1300 rozbitých okenních tabulek, a přibližně stejný počet v budově kláštera. Účinky této vzdušné strojní pušky zde byly skutečně zdrcující. Ve zmíněném 6 m pásu, který se táhne nad mým bytem, nezůstala na střeše jediná taška, všechny latě byly strženy a odneseny, ba i krov byl poškozen. Z jednoho komínu byla horní, necelé 3 m dlouhá a několik stovek kg vážící část urvána, ve výšce rotovala a v určité vzdálenosti byla shozena dolů. Prázdné sudy, klády, prkna atd. létaly vzduchem jako stébla slámy...

Šířka dráhy, kterou tromba urazila, se dá docela dobře odhadnout podle způsobených škod. Především je zajímavé, že tato šíře (průměr tromby) se postupně zvětšovala. Asi 100 m od mlýnského náhonu v Pisárkách, kde tromba zanechala první stopy, se dá její záběr lehce určit, protože postupovala napříč stromořadím, které lemuje oba břehy řeky. Její průměr zde nečinil ani 170 m. U starobrněnského kláštera však již dosáhl asi 190 až 200 m a u nádraží dokonce asi 210 až 220 m... Shora zmíněný šestimetrový pruh se nachází přesně uprostřed dráhy.

Rychlost jejího postupu nad budovou kláštera se dá přibližně odhadnout. Poněvadž zde její průměr činil asi 190 m a její trvání je odhadnuto na 4 až 5 sekund, vyplývá z toho postup asi 40 až 45 m/s, neboli přibližně 135 až 170 km/h, tedy rychlost téměř třikrát větší než rychlost našich železnic, rovná rychlosti našich nejprudších vichřic...

Pro určení rychlosti rotace tromby mi chybí spolehlivé vodítko. V její viditelné části však rozhodně nebyla příliš velká, poněvadž bylo patrné, že předměty vržené do spodního kužele vystupovaly ve velmi protažených spirálách. To bylo velmi zřetelně vidět na střídavě světle a tmavě zbarvených masách prachu, které byly vytaženy až do špičky. Ve srovnání s okrajem však musela být naopak dosti velká, poněvadž předměty vyzdvižené vírem do výšky byly velkou silou vrženy pryč. Z této okolnosti soudím, že rychlost rotace byla menší než rychlost postupu, a pro okrajové části bych ji odhadoval na 20 až 27 m  

Naproti tomu směr otáčení tromby se dá určit s jistotou. Rotovala ve stejném směru, kterým se pohybuje ručička položených hodin, tedy od východu k jihu a na západ. Naše tromba tedy učinila výjimku ze zákona (který současná meteorologie stanovila pro rotující atmosférické víry na severní polokouli), podle něhož se má otáčení dít vždy proti směru hodinových ručiček, jak je tomu u tajfunů a hurikánů.

Omyl v případě naší tromby považuji za sotva možný. Když jsem ji poprvé spatřil ze vzdálenosti asi 280 m, dal se směr rotace zcela přesně a lehce poznat...

Do východně orientovaných oken mého bytu byly všechny předměty vrženy od JJV, JV a VJV, jedna taška ze střechy prolétla dokonce nad mým psacím stolem a otevřenými dveřmi až do sousední severní místnosti. Protože všechny vržené předměty prošly dvojitými okny, dal se směr jejich pohybu poznat z polohy otvorů proražených ve vnějších a vnitřních tabulích. Lokální porucha směru může být předpokládána jen stěží, jelikož před mými okny se nachází 70 m široký volný prostor. Podle stanoveného zákona rotace musel nápor přijít ze SSV, SV a VSV.

Další (a jak věřím velmi důležitý) důkaz pro přestoupení zákona rotace ze strany naší tromby spočívá ve faktu, že její severní polovina byla daleko škodlivější a nebezpečnější. Na severní straně se tedy musel postupný a rotační pohyb dít stejnosměrně, aby se jejich účinky mohly skládat, kdežto na jižní straně nastal pravý opak. Tato skutečnost se dá po celé dráze prokázat ještě dnes...

Z okolnosti, že stromy vyvrácené na jižní straně byly svými korunami rovněž obráceny k východu, by se dalo soudit, že rychlost postupu tromby byla značně větší než rychlost rotace, kterou převýšila přibližně o jeden stupeň síly vichřice. Na jižní straně byly totiž účinky obou sil navzájem protikladné; přebytek intenzity, který zůstal postupnému pohybu po paralyzování pohybu rotačního, však byl ještě dosti silný na to, aby stromy, které odolaly četným bouřím, byly vyvráceny z kořenů.

Určit vertikální rozsah jevu není lehké, protože odhad úhlů byl velmi nejistý. Dá se říci jen přibližně, že spodní kužel měl výšku asi 230 m, horní asi 300 m... Neméně obtížný byl odhad průměru kuželové základny, protože spodní základna nebyla zřetelně viditelná pro velké množství prachu, který byl vymršťován do výšky asi 9 až 11 m, podobně základna horního kužele byla zahalena do bouřlivě se zmítajícího oblaku. Průměr spodní základny mohl měřit 11 až 15 m, průměr horní asi o polovinu více.